Historie

   Dle zmínky v časopise 21.století vypouštění krve pomocí pijavice je zmiňováno lékaři již ve Starém Římě (např. Galén) a ve východní medicíně (např. Ibn Sinná - Avicenna). Avšak nejstarší zmínka o přikládání pijavic sahá tři tisíce let zpátky, až k egyptské hrobce faraóna 18. dynastie (r. 1567 - 1308 př. n. l.). Zmínek z historie je mnoho. Traduje se, že právě Kleopatře pomohla otěhotnět léčba pijavicí lékařskou. V Evropě se první zmínky o léčbě pijavicí lékařskou objevily v dílech řeckého lékaře a básníka Nikandrose z Colophon (2. stol. n. l.). V minulosti se často používaly při hubnutí. Mluví se o tom, že bez větších problémů odstraňovaly 5 až 10 kg. Boticelli používal pijavice, aby měl lepší hlas. O masovosti používání, a tedy o účinnosti hirudoterapie svědčí skutečnost, že v 30. letech 18. století bylo jen v Rusku prodáno 30 miliónů pijavic ročně. Léčebná užitečnost pijavic byla tak vysoká, že na přelomu 18. a 19. století vyváželo Rusko do západní Evropy a především do Francie 80 až 100 miliónů kusů ročně. Taktéž Maďarsko bylo velkým vývozcem pijavic. Později bylo léčení pomocí pijavic vytlačeno metodou pouštění krve žilou. Používání pijavic při léčení se udrželo jen u mnichů a v lidovém léčitelství.

    V průběhu druhé poloviny 19. století a začátkem 20. století se vztah k hirudoterapii velmi pomalu měnil. Lékaři si všimli, že při některých chorobách léčení působí na celý organismus, a to bez vedlejších účinků. Je možné s politováním konstatovat, že i někteří současní představitelé moderní medicíny se stavějí k hirudoterapii přinejmenším s nedůvěrou a stále upřednostňují farmakologickou léčbu, bez ohledu na fakt, že je klesající účinnost léků a stoupající nemocnost. "Nejzajímavější na tom je fakt, že největší námitky mají právě ti odborníci, kteří o hirudoterapii nevědí vůbec nic" řekl jeden známý český lékař. O užitečnosti pijavic svědčí i skutečnost, že v některých státech, jsou už po staletí zákonem chráněny. Prestižní časopis American Journal of Nursing v roce 2009 zdůraznil, že terapie s pomocí pijavic zažívá svou renesanci, zvláště při léčbě pacientů po plastických operacích a transplantacích a v mikrochirurgii. Jejich působení je nenahraditelné při rozpouštění krevních sraženin a odstraňování neprůchodnosti cév v místě zranění. Americká vláda v roce 2004 schválila používání pijavic jako oficiální lékařskou metodu.

    Je důležité upozornit na fakt, že pouštění žilou a aplikace pijavice lékařské se liší a nejedná se o tatáž metodu. Pouštění žilou je prosté, jednoduché uvolnění krve z těla ven. Zatímco využití aplikace pijavice lékařské znamená, že Vám jsou do těla vstřikovány bioaktivní látky, kterých je přibližně 250 (o jejich účinkách zmínka v rubrice Hirudologie) a poté teprve dochází k nakrmení pijavičky krví. Po odsátí pijavice lékařské dochází ještě k samovolnému úniku krve z malé ranky. Množství krve však není obrovské, jak se mnozí domnívají nebo obávají. Byla by škoda nevyzkoušet účinky právě oněch zmíněných bioaktivních látek, které jsou našemu tělu prospěšné. Věřím, že pokud tuto metodu dokázali využívat již v dávných dobách, přestože o tom nevěděli tolik jako my v dnešní době, je více než pravděpodobné, že čím starší metody léčení se využívaly, tím věrohodnější léčba je.