pijavice v knihách

29.03.2020 22:17

Hezký den Vám všem věrným čtenářům, 

 

vzhledem k této náročné době jsem se rozhodla využít času a zároveň s Vámi opět trochu relaxovat. Napsat Vám další poznatky, zkušenosti a zajímavosti ze života pijavic. A zároveň na odlehčení Vám poskytnout úryvek z knihy, v níž mne pobavil pohled na dřívejší praktiky. Také i dnešní čas nás vrací zpět k rodinám, přírodě a zamyšlení ... 

 

"V Alingsåsu, jak tvrdil, mívali jeho babička s dědečkem lékárnu. Mezi nejžádanější zboží v té době, ve čtyřicátých letech devatenáctého století, patřily pijavice. Dědeček dostal báječný nápad, že by mohl pijavice chovat ve starém rybníce v městském parku místo kaprů, kteří už v bahnité a zapáchající vodě stejně nežili. Vždycky když se zásoby pijavic zmenšily a sklenice, ve kterých je uchovávali, se začaly vyprazdňovat, babička už věděla, co ji čeká. Protesty nikam nevedly, dědeček ji opakovaně vystavoval bolesti a potupě. Za úsvitu se vydali z domu, děda nesl dlouhou tyč a babička měla na sobě noční košili, kterou schovávala pod širokým kabátem. Když dorazili k rybníku, zřejmě se ještě pokoušela odporovat, ale nepomáhalo to. Musela se vysvléct donaha, tělo měla neforemné, tlusté. Vlezla do rybníka, až jí voda sahala nad prsa. Děda jí podal konec tyče, aby se měla čeho držet. Kdyby spadla, byla by se utopila, protože neuměla plavat a děda by ji nikdy nedokázal vytáhnout. Potom tam stá-la a hladové pijavky se jí zakusovaly do nakynulého těla. Když jí připadalo, že už je dost pokousaná, zatahala za tyč a nechala se z vody vytáhnout. Chuchvalce černých pijavek se jí přichycovaly hlavně na zadku. Dědeček je posypal solí, takže se pustily a skončily ve sklenicích.

Celé se to pravidelně opakovalo. Po nějaké době už v Alingsåsu všichni věděli, jaké podivuhodné divadlo se čas od času v teplejší části roku u rybníka odehrává. Za křovisky a houštím se od časného rána schovávali zvědavci a lačně přihlíželi, jak se nahá matrona valí do rybníka a naříká si na pijavky, které se jí žíznivě zakusují do masa."

 

Pro zvědavce dodávám odkaz na zdroj: Švédské holínky (autor Henning Mankell)