Pijavice nejen pro děti ..

Pijavice všude, kam se podíváte. Když se setmí, otevřete knihu pohádek pro děti na dobrou noc a k čemu se nedostanete. Děti najednou vidí, jak maminka září, když s vášní čte napínavou pohádku, a proto mi nedá podělit se i s Vámi. :-)

Jak Cipísek s Volšovečkem vytrestali lékárníka

    Jednou seděl vodník Volšoveček na mělčině a pásl stádo kaprů. Nebyli to kapři, spíš kapříci, taková nedorostlá drobota. Plavali u dna od ničeho k ničemu a zobali řasu. 

    V tom se zavlní voda. A když to utichlo, Volšoveček už se kaprů nedopočítal. Je jich ve stádě o šest míň. 

    "Vydra to nebyla, vydra bere rybu jinak," povídá Volšoveček a vyjel na hladinu jako mihule. A už to vidí. 

    V rákosinách se krčí jičínský lékárník Pulvr, vybírá z čeřenu kapříky a souká je do pytlíku. 

    "Nech toho!" křikl Volšoveček. 

    "A co bych nechal?" povídá Pulvr a přes jazyk mu přeskočila slina samou chutí na kapříky. 

    "Dám ti za ně zralou rybu, " povídá mírně Volšoveček. "Dám ti třeba dvě, když tu drobotu vrátíš vodě." 

    "Nech si svou rybu a tu druhou taky," řekl Pulvr a zadrhl pytlík u hrdla. "Já nejraději ty malé." A hrne se z rákosin do sucha, až mu mlaští pod nohama. 

    Jenže to už Volšoveček projel Pulvrovi mezi patami a postavil se mu od břehu čelo proti čelu. 

    "Když nechceš po dobrém, tak to tedy po dobrém nebude!"

    A Volšoveček chytil lékárníka za šos učeného černého kabátu a vodnickou silou ho páčí na hlubinu. 

    Lékárník Pulvr nebyl žádný uostlík, spíš droboučký jako pluška. Ale stojí, jako by byl rostlý ze skály. Pytlík s kapříky drží nad hlavou, aby Volšoveček nedosáhl. 

    Vodník Volšoveček na něho ze všech stran, posiluje se sedmi doušky vody, ale lékárníka ne a ne povysadit.