Inspirace v těžké nemoci ...

    Již dlouho jsem nepsala zajímavé informace ze života pijavek, a proto jsem se dnes rozhodla, že je ideální čas dát o sobě vědět. Venku krásně prší, děti spí a já přemýšlím, jak inspirující jsou pro mne lidé s těžkou nemocí. Byť je velice náročné prožívat každý den bolesti a ráno vstávat s pocitem únavy, jsou tito lidé plní energie, alespoň na duši. A energie je natolik obrovská, že my, "bez těžkých nemocí", se neustále stresujeme a "honíme" čas, abychom stihli vše, co musíme nebo chceme a ještě něco navíc. Je zajímavé pozorovat, jak se každý z nás mění v závislosti na tom, co nás v životě potká. Během svého života, někomu se může zdát stále krátký :-), jsem poznala silné osobnosti, od kterých se inspiruji jejich životním heslem a díky tomu i vím, co je v životě opravdu důležité. Vzpomínám na probdělé noci před "důležitou" zkouškou, probrečené dny, když se mi něco nedařilo, běhání po městě, abych zařídila vše než pojede autobus ... teď vím, že vlastně o nic nešlo, jen ve všem kolem nás vidím stres, který určuje každému z nás, co je zrovna důležité. Ale když potkáte někoho, kdo trpí vážnou nemocí, většinou to ani nepoznáte. Proč? Tací lidé jsou naopak optimističtí a usmívají se na svět kolem sebe. O své nemoci příliš nemluví a žijí pro další den, kdy se opět probudí a každou minutu, hodinu si užívají a hlavně bez stresu. Priority mají jinde, protože si uvědomují, jak je zdraví nejvzácnější a na ničem jiném vlastně nezáleží, protože bez zdraví nemůžete nic. Určitě znáte pocit, když plánujete dovolenou a najednou přijde nemoc. Čeká Vás náročný den v práci, kdy musíte vést poradu pro x lidí a najednou přijde nemoc. A tak se snažíte nemoc rychle zahnat tabletou na bolest, různými bylinkovými čaji, hlavně aby nemoc nepropukla úplně. Jenže faktem je, že mnoho nemocí vychází z našeho chování ke svému tělu. Nemoc jen upozorňuje, abychom zvolnili, dopřáli si o něco více odpočinku a spánku, aby tělo mohlo regenerovat. Bohužel nemoci, hlavně méně závažné, se přechází už jen z pocitu, že něco zameškáme. Naše tělo je jako paměťová karta, kterou bohužel nemůžeme vyndat, smazat a jede se dál. Pak přijde těžká nemoc a vy pochopíte, že cesta nikam nevede a něco musíte změnit. Stravu, koníčky, práci, jen proto, že chcete nazpět své zdraví...

    Přesto jsou nemoci, které opravdu nemůžeme ovlivnit a kolikrát ani neexistují léky na jejich léčbu. Smekám přede všemi, kteří bojují se svou nemocí, obdivuji jejich elán a věřím, že naděje je vždycky, stačí jen věřit. Naše tělo je odrazem naší psychiky a naše psychika se odráží v našem zdraví. I maličkost, kterou pro své tělo uděláme, může pomoci. A pokud i já mohu těmto lidem pomáhat, jsem neskutečně ráda, že jsou vidět výsledky a jsem jedna z prvních, kdo vidí dalšího šťastného člověka. Donedávna jsem dostávala otázky, co bych dělala na opuštěném ostrově a jaké tři věci bych si vzala s sebou. Teď už si jen pokládám otázku, co bych vlastně dělala bez svého zdraví?